Přeskočit na obsah Přejít na navigaci

Nastavení cookies

Zde můžete nastavit používání souborů cookies podle vlastních preferencí.

Technické cookies

jsou nezbytné pro správné fungování webu. Technické cookies musí být vždy aktivní (nelze je individuálně deaktivovat), proto se pro jejich využívání souhlas neuděluje.

Analytické cookies

nám umožňují porozumět, jak web využíváte, abychom jej mohli zlepšovat. Analytické cookies umožňují měření výkonu webu (počtu návštěv a zdrojů návštěvnosti). Takto získaná data zpracováváme souhrnně, bez použití identifikátorů ukazujících na konkrétního uživatele.

Personalizované cookies

ukládají informace o Vašem osobním nastavení webu. Personalizované cookies potřebujeme k tomu, abychom přizpůsobili web a jeho chování co nejvíce Vašim potřebám a zájmům.

Reklamní cookies

nastavují prostřednictvím tohoto webu naši reklamní partneři. Reklamní cookies nám umožňují zobrazovat takový obsah, který bude zajímavý a užitečný právě pro Vás.

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.

Laboratoř řízení kolejových vozidel

413.0

413.0 jako německá řada 55 – model firmy PIKO (foto z katalogu firmy PIKO)

Prvními čtyřspřežními lokomotivami v Prusku byla řada G 7/1 a G7/2, které se vyráběly v letech 1893 až 1916 v lokomotivkách Vulkan, Schwartzkopff, Schichau, Henschel, Linke Hoffmann, Orenstein a Koppel, Graffenstaden, Union, Hannover, Düsseldorf a Borsing. Lokomotivy řady G 7 měly ve své době některé nové konstrukční prvky a bylo jich údajně vyrobeno 2878 kusů.

Kotel lokomotiv měl svůj střed 2200 mm nad temenem kolejnice. V kotli bylo 216 až 224 žárnic o délce 4500 mm s nepřímou výhřevnou plochou od 128,5 do 147,1 m2. Topeniště mělo rošt o ploše 2,25 až 2,31 m2 a přímou výhřevnou plochu od 10 do 10,9 m2. Tlak páry v kotli byl 12 barů. Na dýmnici byl komín Prüsmann, na druhém prstenci ležatého kotle byl parní dóm s regulátorem a před parním dómem byl písečník, u lokomotiv z roku 1916 byl druhý písečník za parním dómem. Pojišťovací záklopky Ramsbottom byly na skříňovém kotli před budkou.

Plechový rám lokomotiv byl vnitřní, ve kterém byla spřažená dvojkolí o průměru 1250 mm, první a čtvrté spřažené dvojkolí mělo v rámu oboustranný posuv ± 10 mm, hnací dvojkolí mělo ztenčeny okolky o 5 mm, celkový rozvor lokomotiv byl 4500 mm a pevný rozvor 1350 mm.

Parní stroj lokomotiv řady G 7/1 byl dvojčitý o průměru válců 520 mm a zdvihu pístů 630 mm. Parní stroj lokomotiv řady G 7/2 byl sdružený a měl průměr vysokotlakého válce 530 mm a nízkotlakého válce 750 mm a zdvih pístů 630 mm. Válce jak dvojčitého tak sdruženého parního stroje byly umístěny vně rámu se šoupátky místěnými uvnitř rámu a rozvody soustavy Allan–Trick byly také uvnitř rámu.

Lokomotivy řady G 7/2 měly oproti lokomotivám řady G 7/1 zkráceny žárnice na 4100 mm, jediný písečník před parním dómem, rozjížděcí zařízení Dultz, které umožňovalo krátkodobě využívat sdružený parní stroj jako dvojčitý.

V letech 1893 až 1909 bylo vyrobeno asi 1215 kusů (podle jiných údajů 1202 kusů) lokomotiv řady G 7/1 a v roce 1916 ještě asi 200 kusů, lokomotivy řady G 7/2 se vyráběly v letech 1895 až 1911 a vyrobilo se celkem 1641 kusů. V roce 1916 si rakousko-uherská armáda pořídila 35 lokomotiv G 7/1 a zařadila je do svých jednotek, Rakouské dráhy je označily řadou 274, ale k našim drahám se nedostala žádná.

Během první světové války se lokomotivy řady G 7/1 i G 7/2 výhodně používaly při týlové dopravě na všech bojištích a značná část jich jezdila i po našich tratích. Po skončení první světové války jich na našem území zůstalo 46 kusů, z toho 13 kusů G 7/1 a 33 kusů G 7/2. Lokomotivy byly ve výtopnách Moravská Ostrava, Brno, Pardubice, Česká Třebová, Bohumín, Břeclav, Nusle a Kralupy nad Vltavou.

Z důvodu nedostatku lokomotiv byly v roce 1919 zakoupeny ve Francii další lokomotivy řady G 7, které ČSD označily řadou 173 a 173.9. ČSD daly 75 lokomotiv ředitelství drah v Bratislavě a 20 kusů ředitelství drah v Brně.

V roce 1925 byly lokomotivy přeznačeny na řadu 413.0 s inventárními čísly 01 až 63 (původní lokomotivy G 7/2) a 64 až 95 (původní lokomotivy G 7/1). Tendry lokomotiv byly přeznačeny na řadu 412.1 s vodojemem o objemu 12,5 m3 a řadu 616.0 s vodojemem o objemu 16,5 m3.

V roce 1938 ČSD na lokomotivách rekonstruovaly parní brzdu na tlakovou pro lokomotivu a tendr a některé i zařízení přímočinné tlakové brzdy.

V roce 1939 bylo 22 kusů lokomotiv předáno MÁV, které dvojčité přeznačily na řadu 431.3 a sdružené 431. Po skončení druhé světové války se nevrátily lokomotivy 413.067 a 80.

Po roce 1945 význam lokomotiv 413.0 poklesl a postupně přecházely na posun a ČSD je začaly vyřazovat. V roce 1968 byla vyřazena poslední lokomotiva 413.073.